Prezident Pavel: Legalizace neznamená anarchii

Ve středu 6. března vystoupil prezident Petr Pavel v Kladně, kde besedoval s občany. Když se ho náměstek místního primátora zeptal, zda je nakloněn legalizaci „marihuany“, svou odpovědí český prezident šokoval většinu přítomných v sále. Následuje přesné znění jeho výroku.

Nikdy jsem neměl na mysli uvolnění bez jakékoli regulace, bez jakéhokoli promyšlení a analýzy. Když se podíváme na drogovou závislost ve větší šíři a z hlediska dopadů, tak bychom asi našli řadu podpůrných argumentů. Drogy, které jsou běžně povolené, a dokonce reklamami i propagované, páchají mnohem větší škody než užívání produktů z konopí.

A když se podíváme do našich věznic, tak je v nich spousta lidí za v podstatě bagatelní přestupky, které souvisí s relativně malým množstvím marihuany, kterou ti lidé neprodávali ve velkém, ale buď pěstovali pro vlastní účely, anebo pro velice úzkou skupinku lidí kolem sebe. A myslím si, že to jsou potom nepoměry, když někdo za takovou trestnou činnost dostane v podstatě stejný trest jako za násilnou, a nejenom že máme potom přeplněné věznice, ale máme také spoustu lidí, kteří tam sedí za přestupky, spíš trestné činy, které v jiných zemích trestné nejsou.

V našich věznicích je spousta lidí za v podstatě bagatelní přestupky, které souvisí s relativně malým množstvím marihuany.

Myslím si, že by stálo za úvahu, abychom si vzali etalon zemí, se kterými se chceme srovnávat, podívali se, za jakých podmínek bychom takový krok byli schopni udělat, a hlavně si řekli, že legalizace neznamená anarchii. Legalizace znamená dostat to pod kontrolu. V dnešní době produkty z konopí běžně užívají děti na základních školách a mají možnost se k nim dostat bez jakýchkoli problémů. Ten věk se stále snižuje a nikdo neví, co si mladí lidé vlastně kupují. Pokud by došlo k regulaci, pak produkty, které se budou prodávat, budou certifikované, budou pod nějakou kontrolou a bude alespoň nějaká jistota, že to, co se tady dostává do oběhu, má sice částečně omamné účinky, ale není to nic, co by jim mohlo ublížit.

A navíc pokud by to bylo prodáváno pod takovou regulací, tak lze podobně jako v jiných zemích, například ve Spojených státech, si vybrat přesně produkt, který odpovídá tomu, co od účinků očekávám. Ta škála je od úplně tlumících až po ty mimořádně povzbuzující, a v tomto si opravdu myslím, že dává smysl dostat to, co se stejně děje a bude dít bez kontroly, pod nějakou míru kontroly a zároveň tím snížit rizika, která to s sebou nese. Není to samozřejmě ideální, ale je to menší zlo než nechat to tak, jak to je teď.

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/

Srovnání trestů odnětí svobody

Na příkladu několika vybraných a zpřehledněných paragrafů trestního zákoníku si ukážeme, jak disproporční jsou tresty za nakládání s konopím ve srovnání s jinými trestnými činy. Nejde však jen o teoretickou výši zákonem vyměřeného odnětí svobody. Jak si níže vysvětlíme, nespravedlivý je už samotný způsob, jakým jsou hrátky s konopím v soudní praxi právně kvalifikovány. Typický mediální argument policejních představitelů, že za pěstování u nás nikdo nesedí, je proto nepravdivý.

Pozor, orgány činné v trestním řízení v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu volí přísnější paragrafy: místo držení omamného konopí pro vlastní potřebu (§ 284) a pěstování (§ 285) se s ohledem na množství sušiny či vypěstovaných rostlin a způsob pěstování ve valné většině případů přiklánějí k nedovolené výrobě a jinému nakládání (§ 283), kde jsou sazby vyšší.

Trestné činy spojené s konopím

§ 283 - Nedovolená výroba a jiné nakládání (dovoz, vývoz, distribuce, prodej atd.)

Neoprávněná výroba a jiné nakládání s THC do 100 g = 1 - 5 let

Neoprávněná výroba a jiné nakládání s THC do 1000 g = 2 - 10 let

Neoprávněná výroba a jiné nakládání s THC nad 1000 g = 8 - 12 let

§ 284 - Přechovávání konopí pro vlastní potřebu

Držení THC do 10 g = až 1 rok

Držení THC do 100 g = 0,5 - 5 let

Držení THC nad 100 g = 2 - 8 let

§ 285 - Pěstování konopí pro vlastní potřebu

Neoprávněné pěstování 6 až 50 rostlin = až 0,5 roku

Neoprávněné pěstování 51 až 500 rostlin = až 3 roky

Neoprávněné pěstování 501 a více rostlin = 0,5 - 5 let

O výši trestu v §283 a 284 rozhoduje množství THC v zabaveném materiálu, které se dle ohebné metodologie zprůměruje z vybraných vzorků v závislých policejních laboratořích. U přechovávání většího množství se předpokládá i distribuce, tudíž to spadá pod přísnější § 283.

Trestné činy proti životu a zdraví

§ 140 - Vražda

Úmyslné usmrcení = 10 - 18 let

Usmrcení s rozmyslem a po předchozím uvážení = 12 - 20 let

§ 185 - Znásilnění

Násilné donucení k pohlavnímu styku = 0,5 - 5 let

Znásilnění souloží nebo na dítěti nebo se zbraní = 2 - 10 let

§ 187 - Pohlavní zneužití

Soulož s dítětem mladším patnácti let nebo pohlavní zneužití = 1 - 8 let

Soulož s dítětem mladším patnácti let svěřeným pachatelovu dozoru = 2 - 10 let

§ 198 - Týrání svěřené osoby

Týrání osoby v péči nebo výchově = 1 - 5 let

Týrání zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, s těžkou újmou na zdraví, nejméně dvou osob nebo po delší dobu = 2 - 8 let

§ 302 - Týrání zvířat

Týrání zvířete surovým nebo trýznivým způsobem

Týrání většího počtu zvířat, s trvalými následky na zdraví nebo smrtí, spáchané zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem nebo opětovně = 2 - 6 let

Výroba (tj. sklizení a sušení) je z hlediska právní kvalifikace totožná s distribucí. Od určitého množství sušiny (nebo rostlin zabavených ještě před sklizní) se většinou předpokládá, že pěstitel nepěstoval toliko pro sebe, tzn. je odsuzován za pokus o výrobu a distribuci jako dealer. Rozhodovací praxe soudů tak sama aktivně vytváří fikci, že za pěstování nebo držení pro vlastní potřebu není nikdo k nepodmíněným trestům odnětí svobody odsuzován.

Soudci pohlížení na THC jako na vysoce škodlivou a společensky nebezpečnou drogu, což je dáno i tím, že konopí a konopná pryskyřice spadá do téže kategorie s narkotiky jako pervitin či heroin, byť u těch se výše trestu vypočítává z řádově měnšího množství látky.

Trestné činy proti majetku

§ 205 - Krádež

Krádež v recidivě = 0,5 - 3 roky

Krádež s hodnotou ukradené věci nad 100 000 = 1 - 5 let

Hodnota nad milion, za nouzového stavu, jako člen organizované skupiny = 2 - 8 let

Hodnota nad 10 milionů nebo za účelem umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického činu = 5 - 10 let

Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných

§ 233 - Padělání a pozměnění peněz

Padělání nebo pozměnění peněz v úmyslu udat je jako pravé nebo platné = 3 - 8 let

§ 352 - Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci

Užití násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci nebo vyhrožování usmrcení, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání = 0,5 - 3 roky

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/

Nedělám to nadarmo

Z téměř sedmiletého trestu odnětí svobody – především za opakované pěstování konopí se směšným obsahem THC – si odseděl více než čtyři roky. Po podmínečném propuštění se s urputností sobě vlastní nadále věnuje tomu, čemu zasvětil většinu života: boji za legalizaci konopí a nově i za osvobození konopných vězňů. Adiktolog a aktivista Dušan Dvořák.

Jak se k tobě zprávy dostávaly z venku?

Většinou hned druhý den, kdy mi říkali, že o mně zase někde psali, že byla akce na podporu a podobně. Pošta většinou chodila do druhého dne, takže člověk byl celkem v obraze.

Prohibice je odpověď na otázku, proč se tady pořád objevují nové syntetické látky.

Zejména ze začátku mi ta vlna podpory hodně pomohla. Bachaři byli naštvaní a říkali, že kvůli mně budou muset poštu do cel rozvážet vozíkem.

Sám jsi udržoval kontakty se světem, a odeslal jsi kolik - stovky, možná tisíce dopisů?

Loni jich bylo už jen asi čtyři sta, ale roky předtím se to pohybovalo snad i kolem osmi set za rok. Bylo zajímavé, jak se měnila struktura těch dopisů v souvislosti s tím, jak jsem se postupně teprve smiřoval s faktem, že jsem ve vězení. První roky jsem pořád žil v jakési iluzi, že to nějak dopadne, že svým psaním třeba probudím zájem ze strany odpovědných orgánů. Ale když jsi ve vězení dlouho, dřív nebo později ti dojde, že tohle světýlko je opravdu malinké a bliká hrozně daleko. Člověk se musí naučit žít s tím, že se ven jen tak nedostane.

Jak se k tobě chovali spoluvězni? Věděli, kdo jsi?

Většinou mě tam znali. Třeba v Rapoticích, to byla moje pátá věznice, jsem při příchodu v klubovně uviděl svoji velkou fotku s článkem o tom, že jsem požádal o milost. Ve vězení jsem se snažil dělat věci, které jsem uměl, a podařilo se mi vyhrát pár soudů pro další vězně.

Několika vězňům jsem pozastavil exekuce, aby vůbec měli na léky, jednoho se mi podařilo dostat do insolvence. Jednomu vězni jsem pomohl v dědictví, když ho chtěli vydědit.

Podařilo se ti také získat povolení užívat léčebné konopí.

To se mi povedlo po dlouhých peripetiích soudní cestou i díky pomoci tehdejší zástupkyně ombudsmana. Dvakrát tam špatně navolili termín eskorty do nemocnice, potom do lékárny. V ten den už jsem se chystal, a oni najednou: „Ne, nikam nejedete.“ Tam je všechno strašně na dlouho. To, co tady uděláš za minutu, ve vězení trvá věčnost.

V jaké formě si to konopí dostával?

Nakonec jsem se dostal k doktorovi, který konopí předepisuje, a říkám mu: „Pane doktore, já chci silnou mast, protože mám fakt špatný kyčle, bolí to jako čert.“ Dostal jsem 200gramovou mast, kterou jsem ale měl za pět natření pryč. Byl jsem totiž zvyklý s tím nešetřit, prostě takhle hrábnu, namažu, hrábnu, namažu, a mastička je pryč.

Tobolky, nebo dokonce sušinu k inhalaci, jsi nechtěl?

Nechtěl jsem to z jednoho prostého důvodu, a to je potenciální nátlak jiných vězňů.

Mastičku ti nikdo neměl tendenci vzít a zbaštit?

Ne, to ani nešlo. Přistupovali k tomu jako k jadernému palivu. Musel jsem chodit každý den na zdravotní, abych se mohl namazat. Napodruhé jsem si nechal předepsat dvě masti, ale ta druhá už nestála čtyři sta padesát korun, ale čtyři a půl tisíce. Pojišťovna doplatí jen jednu.

Mohl bys popsat stručně příběhy pár dalších konopných vězňů, které jsi tam potkal?

Zrovna teď mi přišlo pět podepsaných plných mocí k žádosti o milost. Všichni to mají stejné, ale první tři jsou jedna skupina důchodců, kteří pracovali ve stejné nejmenované firmě. Tam měli kolegu, který je postupně obešel a řekl jim, že na jejich zdravotní obtíže může pomoct konopí a že on má licenci na pěstování. Zároveň má prý právo delegovat na další osoby pěstování pěti kytek za rok.

Moje představa o ideální legislativě je taková, že nemá porušovat lidská práva.

Takže oni takhle několik let pěstovali, aniž o sobě navzájem věděli. On jim dával sazenice, ať si z vypěstovaného konopí můžou dělat mastičky, část sklizně dávali tomu chlapovi. Všechno bylo tak, jak to popisuju, potvrzené i u soudu, tedy že jednali v právním a skutkovém omylu, ani jeden z těch tří z toho neměl ani korunu, nikdo to nedělal na kšeft a vůbec netušili, že porušují zákon. Jenže ten vykuk, který jim to všechno nakecal, měl nad sebou ještě jednoho, se kterým to ve velkém prodávali.

To je strašné

Jsou to důchodci, kterým je dnes přes sedmdesát let! Navíc s nimi skončila ve vězení ještě jedna žena, která je mladší sestrou jednoho z nich. Ta pěstovala pro svého manžela, který má rakovinu. K tomu mají dvě děti, ale teď sedí na čtyři roky. Nejdřív dostala podmínku u krajského soudu, ale vrchní z toho udělal čtyři nepodmíněně.

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/

Náhlá panika: Vláda postavila HHC mimo zákon

Na návrh ministra zdravotnictví Vlastimila Válka zakázala vláda 14. února tři nové polosyntetické kanabinoidy HHC, HHC-O a THCP.

Důvodem byl rostoucí počet dětí, jež po požití těchto psychoaktivních látek končily v nemocnicích. Jak se však ukazuje, ve většině hospitalizací hrály roli i další látky, zejména alkohol. Podle národního protidrogového koordinátora a dalších expertů jde o unáhlený krok, který bude mít za důsledek přesun HHC na černý trh, a naopak dovoz a prodej nových, dosud legálních substancí. Zákaz má začít platit od středy 6. 3., kdy se objeví ve sbírce zákonů.

Řešení spočívá v urychleném přijetí zákona o psychomodulačních látkách, který leží už několik měsíců ve sněmovně.

Ostatně v současnosti hojně prodávanou látkou v Česku je i HHCP, které se ale na seznamu ministerstva zdravotnictví neobjevilo. I proto ministr Válek několikrát zopakoval, že se jedná o dočasný krok. Řešení prý spočívá v urychleném přijetí zákona o psychomodulačních látkách, který leží už několik měsíců ve sněmovně.

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/

Konopí v paragrafech: Za volantem

Užíváte-li konopí, a to i v rámci oficiální léčby na předpis, nesedejte pod jeho vlivem za volant. Není důvod ohrožovat bezpečnost svou i ostatních.

Dlouhodobý kuřák konopí sice nebude vykazovat zhoršení řidičských schopností v takové míře jako nezkušený konopný pacient, u něhož může dojít k výraznému omezení i při relativně nízké hladině THC, ale proč si zahrávat. Nelze totiž podceňovat zejména zpomalování reakcí a zkreslování vzdáleností.

Řízení pod vlivem drog

Řízení pod vlivem drog, včetně konopí, může být v závislosti na intenzitě intoxikace buď přestupkem, nebo trestným činem. Tenkou hranicí je slovy trestního zákoníku „stav vylučující způsobilost“ silniční vozidlo řídit. Domníváte-li se, že způsobilí jste, a policie je odlišného názoru, nezbývá vám než nechat se rozsoudit soudním znalcem.

Pokud vás bude policie testovat pozitivně, trvejte vždy na testu krevním nebo testu moči.

A co vás čeká? V případě přestupku 2 500 až 20 000 Kč pokuty a zákaz řízení od šesti měsíců do jednoho roku, v případě trestného činu peněžitý trest (jehož výše se posuzuje podle vašeho majetkového stavu), zákaz řízení (nejpravděpodobněji na jeden až dva roky) a klidně i jednoletý (a s největší pravděpodobností tedy podmínečný) trest odnětí svobody.

Detekování THC

Policie používá nejčastěji testy Dräger („vícedílný s velkým elektronickým analyzátorem“) a starší DrugWipe („menší s modrou krabičkou“). Oba tyto přístroje zjišťují přítomnost jak psychoaktivního THC, tak jeho metabolitů ve slinách.

Ve většině případů s pozitivním výsledkem se následně provádí i kontrolní analýza krve (méně často pak moči) u odborného lékařského pracoviště. Nemusí to však být ve všech případech podmínkou. Spolu s tím vyvstávají hned dvě otázky: Jak dlouho po požití bude test pozitivní?A lze na základě jeho pozitivního výsledku potrestat řidiče za řízení pod vlivem drog?

S ohledem na mimořádně rozdílnou kvalitu konopí „na trhu“ a na individuální konstituci uživatelů, jejich věk a pravidelnost, s kterou se této své libůstce oddávají, je odpověď na první otázku poměrně těžká. Podle jednoho výzkumu byl primární z metabolitů THC (THC-COOH) přítomen v krevní plazmě i po 168 hodinách, s průměrnou dobou výskytu 84 hodin.

Výrobce přístroje Dräger oproti tomu uvádí, že pozitivní testy na THC (nikoli zbylých metabolitů, které v těle zůstávají ještě dlouho po odbourání látek psychoaktivních!) jsou možné do 8 hodin od požití. Každopádně platí, že důležité je při testu nepanikařit. Některé testy mění barvu ne proto, že by byly pozitivní, ale jako indikátor dostatečné doby k sebrání vzorku. Jestliže vám tedy test při „cucání“ zmodrá, s přiznáním nespěchejte.

Co dělat v případě pozitivního testu?

Druhá otázka je o něco jednodušší. Pokud vás bude policie testovat pozitivně, trvejte vždy na testu krevním nebo testu moči. Jelikož testy moči jsou svou přesností ve vztahu k obsahu psychoaktivních látek smutně proslulé svou nepřesností, preferujete testování krve, dostanete-li na vybranou.

Svůj požadavek na dodatečný test nechte zaprotokolovat a stvrďte jej svým podpisem. Pokud vám policie nevyhoví, začněte si svůj dialog s policisty nahrávat a zapište svůj požadavek na dodatečný test u odborného lékařského pracoviště na konec protokolu jako svou poznámku ručně a podpis připojte až poté (pod tuto poznámku).

Trvejte kvůli přesnosti měření ještě na testování krve.

Pokud vás policisté na další testy neodvezou a věc pošlou rovnou do správního řízení, odkazujte v dalším řízení na chybu v postupu a nedostatek důkazů. Test na krev ale doporučujeme neodmítat.

Zejména za situace, kdy vám orientační test vyšel pozitivní, si tím zaděláváte na problém. Odmítnutí je totiž také přestupkem a v případě nespolupráce nemají orgány veřejné moci slitování.

Řízení o deliktu

V případě pozitivního nálezu budete ve většině případů do pravomocného skončení věci bez „papírů“. Nezbývá než zauvažovat o důvěryhodném právním zástupci, který vám může pomoci i s navazujícími problémy, včetně těch vyplývajících ze zaměstnání.

V přestupkovém řízení vám navíc zbývá možnost tvrdit, že jste nepožili konopí „bezprostředně před jízdou“. A že jste již ani nebyli pod jejím vlivem. Správní orgán má totiž v ruce doklad o tom, že vám byla určitá koncentrace účinných látek v krvi nalezena, ale zda z toho lze něco vyvodit, to je jiná otázka. V ideálním případě by měl správní orgán nechat vypracovat znalecký posudek.

V praxi na jeho zaplacení tyto orgány obvykle nemají prostředky. Budou tedy vaše ovlivnění konopím dokazovat jinými cestami, například odkazy na ustálenou rozhodovací praxi.

Léčebné konopí

Zajímavá je situace v případě konopí na lékařský předpis. Z hlediska policejního nebude rozdíl mezi pozitivním výsledkem v důsledku užití léčebného nebo rekreačního konopí. Stejně tak zákon nerozlišuje, zda se jedná o legální návykovou psychotropní látku, či nikoli. Podstatné je pouze ovlivnění vašich řidičských schopností. Pokud se přesto stanete „obětí“ justičního systému z důvodu požití legálního konopí, které vám předepisuje lékař, nezapomeňte tuto skutečnost uvést na svou obranu.

Klíčovým argumentem, který může hrát ve váš prospěch, je dodržení tohoto předpisu. Tedy zejména dodržení předepsané doby mezi aplikací a řízením: nemohli (a nemuseli) jste přece předpokládat, že váš test bude pozitivní.

V takovémto případě bude na vaší straně absentovat jakékoli zavinění (za předpokladu, že „příbalový leták“ nebude uvádět nějaký vágní časový údaj či prosté konstatování typu: „Neřiďte pod vlivem“). A bez zavinění, to znamená bez úmyslu i nedbalosti, se nelze dopustit ani přestupku, natož pak trestného činu.

Mimořádně důležité je při testu nepanikařit.

Budete-li mít tu možnost, nechte si přinejmenším od svého lékaře spočítat, jaký odstup od požití k řízení musíte dodržet. A nechte zapsat tento údaj někam tak, abyste jej mohli v případě potřeby příslušnému orgánu moci veřejné předložit.

Popřípadě si nechte předepsat způsob a podmínky aplikace přímo od lékaře. Nikoli, jak je obvyklé, až od lékárníka při odebrání léku.

Co dodat závěrem?

Největší rezervy jsou právě v testech samotných – jsou totiž neefektivní. V současnosti užívané testy nejsou schopny odlišit, zda je řidič skutečně pod vlivem, či zda se v jeho metabolismu nachází převážně již jen nepsychoaktivní látky, které jeho schopnost řízení neovlivňují.

V rámci prevence by pak bylo dobré, aby byly dostupnější testy pro širokou veřejnost. Pak by stačilo sáhnout do přihrádky v autě a otestovat se sami.

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/

Jak protidrogová policie manipuluje s veřejným míněním

Blíží se představení návrhu na reformu protikonopných zákonů v Poslanecké sněmovně, a to znamená i zvýšenou aktivitu prohibicionistů. Začalo to lživými posty členů KDU-ČSL na sociálních sítích a pokračuje vydáním rádoby odborného článku, jehož autory jsou dva pracovníci Národní protidrogové centrály. Tento článek je do nebe volající manipulací z dlouhé řady důvodů, které si brzy v magazínu Konopí rozebereme. Prozatím se krátce zamysleme nad tím, proč mají někteří politici a policejní složky potřebu šířit nepravdy a tvrdit, že prohibice konopí je čímkoli jiným než tragickým omylem.

Začalo to celkem nevinně, když jsem před pár dny sledoval pořad Spotlight, do kterého si moderátorka Světlana Witovská pozvala expertku na závislostní problematiku a členku Rady vlády pro drogovou politiku Janku Michailidu. Tématem byla chystaná regulace konopí v České republice pod taktovkou národního protidrogového koordinátora a světově uznávaného odborníka Jindřicha Vobořila, který k tomu má pověření přímo od premiéra Fialy.

Rozhovor se zpočátku nesl v docela korektním a faktickém duchu, než paní moderátorka prohlásila, že kouření konopí je škodlivější pro zdraví než kouření cigaret. Jedná se totiž o naprosto lživé tvrzení, které nebylo nikdy vědecky potvrzeno (naopak výzkumy, které se to dlouhé roky zejména v USA snažily potvrdit, přicházely se zcela opačnými závěry).

Odkdy jsou policejní složky v demokratickém zřízení kazatelem morálky a určujícím hybatelem v otázce změn nefunkčních zákon?

Nedalo mi to a napsal jsem paní Witowské na Twitteru (nebo jak se dnes ta sociální síť jmenuje), proč šíří prohibicionistickou propagandu, načež mi přišla v komentáři odpověď v podobě odkazu na výše zmiňovaný „odborný“ článek nazvaný (sic!)  „Argumenty proti legalizaci konopí pro rekrační účely v České republice – první část“. Pozor, chcete-li článek najít, musíte použít jejich překlep „rekrační“. Jak legrační!

„Rekreační účely“ v legračním článku

Odhlédneme-li od faktu, že odborníci ani jejich editoři v Národní protidrogové centrále (NPC) si po sobě nedokážou ani pořádně přečíst nadpis svého magnum opus, tak mě hned zarazilo tvrzení v závěru: „Autoři prohlašují, že v souvislosti s tímto článkem jsou bez konfliktu zájmů.“ To myslí vážně? Jak by jinak měl vypadat střet zájmů?

Najednou mi to začalo docházet – nejde o seriozní literaturu, ale o pokus o vtipnou satiru. Autorem bude určitě ve skutečnosti někdo jako Kazma či podobný šoumen. Pročítání samotného textu mě nadále utvrzovalo v tom, že tohle přece nemůže být myšleno vážně.

Posuďte sami: „Podklady pro vyhledávání odborné literatury byly získávány zadáním klíčových slov: ‚US cannabis legalization,‘ ‚US marijuana legalization,‘ ‚marijuana adverse effects,‘ ‚cannabis legalization impact‘ a další prostřednictvím webových vyhledávačů.“ Protože jak dobře víme, základem každé dobré odborné práce je kvalitní googlení!

Následují ekologické perly jako: „… další nepříznivé vlivy pěstování konopí – deforestace, otravy zvířat (vlivem průmyslových hnojiv a chemikáliích proti škůdcům), vznik CO₂ (rozklad vzniklé biomasy případně její pálení).“

Nebo dále: „Vzhledem k tomu, že na Zemi se nenachází dostatek vhodného místa k outdoor pěstování konopí, přičemž musíme také počítat se skutečností, že zemědělsky užitková půda je potřeba pro pěstování potravin, přechází určitá část produkce konopí do indoor pěstíren.“ Inu, když NPC tvrdí, že na Zemi není pro konopí dost místa, tak nám nezbývá než to přijmout jako fakt.

Budeme vám říkat, jak máte žít!

V textu došlo dokonce i na filozofické úvahy typu „slovem nadměrný máme na mysli jeho pěstování pro tzv. rekreační užívání, jež nijak výrazně nenapomáhá člověku v jeho rozvoji.“ V této jedné větičce se skrývá jádro celého pudla – pokud si z nás opravdu někdo nedělá legraci a myslí tento výplod vážně, tak o co mu ve skutečnosti jde? Odkdy jsou policejní složky v demokratickém zřízení kazatelem morálky a určujícím hybatelem v otázce změn nefunkčních zákonů? Zákonů, které odborníci na drogovou problematiku roky tvrdě kritizují?

Autoři prohlašují, že v souvislosti s tímto článkem jsou bez konfliktu zájmů. To myslí vážně? Jak by jinak měl vypadat střet zájmů?

Policie tu má být od toho, aby konala ve smyslu toho, co jí říká zákon. Není tu od toho, aby ovlivňovala názor zákonodárců a veřejnosti manipulativními články, které se tváří jako odborné, přitom by sotva uspěly jako referát na průměrné střední škole. Bylo by to celé k smíchu, kdybychom práci těchto policejních pisatelů neplatili z našich daní a kdyby tu v konečném důsledku nešlo o věznění lidí, kteří nikomu svým jednáním neubližují.

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/

Regulace konopí se blíží, ale jak bude vypadat?

Dnes proběhla schůze expertní pracovní skupiny, na níž byl národním protidrogovým koordinátorem Jindřichem Vobořilem představen přípravný dokument k chystané změně konopných zákonů. Podle očekávání se v něm píše o povolení samopěstování dospělým osobám, možnosti vzniku konopných společenských klubů, ale jedna zásadní součást původně debatovaných změn chybí: regulovaný trh.

K dokumentu se již ve společném stanovisku vyjádřily tři konopné organizace, které zastupují prakticky celý konopný sektor a komunitu v České republice: oborový klastr CzecHemp, Asociace bezpečného konopí a spolek Legalizace.cz.

Dovolím si citovat z prohlášení, které najdete v kompletním znění například na tomto odkazu: „Všechny tři organizace se shodují v tom, že reforma nefunkčních prohibičních zákonů je nezbytná, zároveň upozorňují, že neexistence regulovaného trhu je pouze polovičatým řešením. Povolení samopěstování i konopných klubů jsou dva velmi důležité kroky správným směrem, nicméně neřeší jeden z hlavních problémů, jenž je důsledkem současného represivního přístupu: obrovské a neustále rostoucí zisky ilegálních producentů a dealerů, kteří představují největší riziko pro mládež, potažmo celou společnost.“

Je veřejně známou skutečností, na kterou upozornil i Vobořil v rozhovoru v Hospodářských novinách z 9. ledna, že absence regulovaného trhu je důsledkem odporu KDU-ČSL jakožto jediné strany ve vládnoucí pětičlenné koalici, jež s tím má zásadní (dodejme zejména ideologický) problém. V této souvislosti jsem požádal Jindřicha Vobořila o krátký exkluzivní rozhovor:

Proč by v návrhu legislativních změn měl být i regulovaný trh?

Protože základní problémy spojené s konopí v tuto chvíli vytvářejí černý trh. Model založený pouze na samopěstování, případně možnost delegovat toto právo na nějaké kluby, nijak neovlivní většinu černého trhu. Regulovaný trh, jak s ním máme zkušenost u legálních drog, ať je to u tabáku nebo u alkoholu, dokáže preventivně fungovat líp. Na to máme zase všechny statistiky, kde vidíme, že tam, kde se zavedl přísně regulovaný trh třeba u alkoholu, spotřeba klesá. Oproti tomu tam, kde je prohibice, spotřeba většiny nelegálních látek neustále roste. Takže z pohledu prevence je komerční model – ale s velmi přísně regulovaným trhem – lepším řešením než prohibice.

Jak o tom přesvědčit lidovce a další konzervativní odpůrce jakýchkoli změn v této oblasti?

Na to asi nejsem expert a dlouhodobě se mi to nedaří. Nejde jenom o KDU-ČSL, ale celkově o konzervativnější část politického spektra, která z toho má obavy. Ty jsou navíc živené nepřesnými informacemi o tom, že když to někdo někde údajně zavedl, tak to nefungovalo dobře nebo to dokonce zhoršilo situaci. Většinou jde ale o špatnou interpretaci statistik, než že by to tak doopravdy bylo. Věřím, že postupně se prostě v různých zemích ukáže – a doufám že i u nás –, že ty obavy byly liché.

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/

V médiích se často hovoří o snaze národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila přinést do sněmovny paragrafové znění návrhu na komplexní reformu změnu protikonopných zákonů.

Vedle toho probíhá i další, leč méně viditelná aktivita, kterou má na starost Rada vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí. Jejím cílem je připravit dekriminalizační změny v trestním zákoníku týkající se drog (především konopí).

Cílem pracovní skupiny je připravit dekriminalizační změny v trestním zákoníku.

Za tímto účelem se pravidelně schází rozmanitá pracovní skupina, kam jsou zváni zástupci příslušných ministerstev, policejních složek, státních zastupitelství, soudů, advokátů i přímých obětí současné prohibice. V listopadu proběhlo další setkání a v příštím roce by veřejnosti měly být představeny první konkrétní výsledky práce této skupiny, které se mají týkat i nechvalně proslulého paragrafu šíření toxikomanie.

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/

Byl to rok k popukání.

Pukalo se vzteky a pukaly i ledy. Například mě potěšila zpráva z nedávného Cannafestu, kde národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil veřejně deklaroval, že do konce roku bude připravené paragrafové znění konopných reforem, tedy dekriminalizace a regulace. O jak reálný odhad jde, to brzy uvidíme.

Vedle toho proběhlo další setkání mezirezortní skupiny na Úřadu vlády, která má za úkol paralelně připravit zmírnění postihů za trestné činy spojené s drogami, primárně konopím. Asi neprozradím žádné tajemství, když jako přímý účastník řeknu, že ta jednání zejména se zástupci orgánů činných v trestním řízení nejsou vůbec jednoduchá a konkrétní návrhy se nerodí lehce, přesto se celá věc pomalu posouvá kupředu.

Nejlepší zprávou celého podzimu bylo nečekané propuštění nejznámějšího konopného vězně v Česku – Dušana Dvořáka.

Pak tu ale máme neutuchající snahy Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), která chce občanům Česka zakázat tradiční konopné extrakty, mezi něž spadá i hojně oblíbená skupina produktů označovaná běžně jako „CBD oleje“. Postup inspekce (a celého ministerstva zemědělství, pod které spadá) je navíc natolik netransparentní a nepochopitelný, že vedl až ke střetu s Evropskou asociací průmyslového konopí (EIHA), což má potenciál skončit mezinárodní ostudou.

Trestuhodné selhání

Vedle toho ta samá inspekce naprosto neuvěřitelně a trestuhodně selhává v roli ochránce zdraví občanů této země, když svou nečinností dovolila zaplavit celou zemi novými polosyntetickými kanabinoidy HHC, THCP a dalšími. Tyto neprozkoumané látky s psychotropními účinky si dnes bez problémů kupují i malé děti. Místo toho má ale SZPI zjevně mnohem důležitější cíl – zakázat v Česku nepsychoaktivní a zdraví přínosné CBD.

Nejlepší zprávou celého podzimu bylo nečekané propuštění nejznámějšího konopného vězně v Česku – Dušana Dvořáka. Toho pustil soud podmínečně na svobodu za bezproblémové chování po celou dobu více než čtyř let výkonu trestu. Trestu, který dostal za konopí s obsahem cca 0,6 % THC. Ano, hnidopichové často připomínají, že Dvořák vyhrožoval soudkyni a kdovíkomu dalšímu. Na druhou stranu faktem zůstává, že šest let žaláře dostal právě za konopí a nic jiného. Za vyhrožování soudu pak dostal dalších osm měsíců.

Zhruba týden poté jsem měl to štěstí se s Dušanem potkat v Olomouci na konopné besedě organizované Univerzitou Palackého. Musím říct, že vypadal velmi dobře a hned se zapojoval do debat, nicméně jednalo se o mnohem klidnějšího a vyrovnanějšího Dušana než před čtyřmi lety.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce trestuhodně selhává v roli ochránce zdraví občanů, když svou nečinností dovolila zaplavit celou zemi polosyntetickými kanabinoidy.

Když mi ale večer u punče začal vyprávět historky z vězení, úsměv na tváři mě rychle přešel. Mluvil mimo jiné o spoustě jinak bezúhonných lidí, které potkal a kteří živoří v českých věznicích za to, že si vypěstovali pár kytek. Nyní je podle Dvořáka důležité začít na tyto případy upozorňovat veřejnost, média i zákonodárce. I proto ocenil, že vznikla občanská iniciativa Rodiny proti prohibici, která se této problematice věnuje, a nabídl svou pomoc.

Nerad bych to zakřikl, milí čtenáři, ale zdá se, že příští rok se konečně dočkáme smysluplných změn a posunu k mnohem lidštějším zákonům.

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/

Propuštěný konopný aktivista Dvořák: Ve vězení jsem byl mezi vrahy

Po více než čtyřech letech za mřížemi se v pondělí dostal na svobodu konopný aktivista a léčitel Dušan Dvořák, kterého soudy poslaly do vězení na 6 let za pěstování konopí a na dalších 8 měsíců za vyhrožování prostějovskému okresnímu soudu. Třebíčský okresní soud ale vyhověl jeho žádosti o podmíněné propuštění, takže Dvořák mohl opustit brány věznice v Rapoticích. Právu nyní poskytl rozhovor o tom, jaký byl výkon jeho trestu a co během něj zažil.

Jak dlouho jste byl ve vězení?

Formálně čtyři roky, tři měsíce a pět dnů. Ale ty tři měsíce byl zápočet z předchozího trestu, takže v kuse to bylo přes čtyři roky.

Jaké byly? Dá se to vůbec popsat?

Nepřál bych to nikomu. Měl jsem ale třeba daleko horší mínění o lidech, kteří tam pracují, a v naprosté většině jsou to normální chlapi, kteří nemají vůbec zájem někoho šikanovat. Samozřejmě, že jsem se setkal i s mlácením vězňů, ale bylo to vždy spíš ze sebeobranných důvodů.

Po napadení vězněm?

Ano, třeba v nějakém afektu. A tohle byl nejrychlejší způsob, jak je zpacifikovat. Chci tedy říct, že z hlediska personálního vězeňská služba určitě pokročila v tom, že si hlídá, aby tam nebyli nějací úchylové. Co je ale problém, je vězeňský systém sám o sobě.

V jakém smyslu?

V tom, že tam neexistuje žádná individualizace trestů. Že lidé, kteří jdou poprvé do vězení, jsou spolu s těžkými recidivisty. Za tu dobu jsem tam zažil třeba i lidi, kteří se vrátili dvakrát i třikrát.

Ten systém nedává žádnou perspektivu v tom smyslu, že něco děláte, nějak se snažíte, ale tam si vás nikdo nevšímá. Nejlepší vězeň je pro personál ten, který by jen celý den ležel na posteli a po nikom nic nechtěl. Systém je o marnosti, jakože tam není jediná smysluplná akce, pokud nepočítám to, že jsem se sám přihlásil do velkých úklidů, které jsem tam dělal.

Pracoval jste ve vězení?

Ano, ale zadarmo. Zaměstnání jsem neměl.

Byl jsem tam se dvěma starými dědečky, kteří dostali za 15, respektive za 13 kytek (konopí) pět let. To je strašný příběh. Sedmdesátiletí pánové, kteří celou dobu žili řádný život

Tam nebyl žádný systém zaměstnávání či rekvalifikace a vzdělávání vězňů?

Zrovna v Rapoticích (na Třebíčsku), kde jsem seděl teď, to není. Jsou tam vězni zaměstnaní v externích firmách, ale to musíte mít mírnější typ – režim vězení. Jenže já jsem byl odsouzen za věc, která už navíc nebyla ani přestupkem, do druhého nejpřísnějšího ze čtyř druhů režimů, takže jsem byl mezi vrahy.

Dostal jste se během výkonu trestu alespoň na chvíli z věznice ven?

Měl jsem jednou v červenci na 24 hodin přerušen trest, když se mi tady v Česku ženil syn, který přijel z Norska. Návrat po této vycházce byl pak strašný. Jinak jsem venku nebyl.

Jsou tam ale šílené případy. Například jeden starší Rom tam skončil opakovaně vždycky za flašku rumu za 159 korun, kterou ukradl v Tesku. Ale dostal celkem ve třech rozsudcích dohromady přes dva roky kriminálu, což je asi 1,2 milionu korun, který za něj zaplatí daňový poplatník. Přitom ten chlap měl udělat škodu dohromady ani ne za 500 korun, navíc ji vlastně ani nezpůsobil, protože ho vždycky chytili dřív, než tu flašku vypil, ani jednou to nestihl. A takovýto člověk je potom zařazen také zařazen do stejně přísného režimu C.

Co mi tam ale chybí, to je práce s vězni, ta tam není vůbec. Například v tom smyslu, že ti, kdo se dopustili něčeho násilného, aby to násilí reflektovali. Nebyly tam žádné sociální aktivity.

Třikrát jsem za tu dobu dostal přes hubu. Jednou jsem skončil na šití

Tudíž když se člověkem zamyslí nad tím, proč máme nejvíc recidivy v Evropě, tak podle mě je to určitě tím systémem, který je celý z gruntu špatně.

Chápu, že když jsou lidé zlí a násilní, že nejlepší je v tuto chvíli od společnosti odstřihnout, ale oni pak mezi ně dají odsouzené, kteří jsou úplně z jiného těsta.

Myslíte tím koho?

Byl jsem tam se dvěma starými dědečky, kteří dostali za 15, respektive za 13 kytek (konopí) pět let. To je strašný příběh. Sedmdesátiletí pánové, kteří celou dobu žili řádný život, a jsou mezi vrahy. Pak si přečtete, že kdosi měl na půdě 29 kilogramů (marihuany) a dostal podmínku.

Jak se ostatní vězni chovali k vám?

Třikrát jsem za tu dobu dostal přes hubu. Jednou jsem skončil na šití, podruhé jsem si musel pořídit nové brýle.

Kvůli čemu?

Pokaždé to byli zfetovaní vězni.

Drogy tam tedy jedou?

Jedou všude. Drogy jsou skutečně vážný problém věznic.

Kolik vás bylo na cele?

Byli jsme na našem oddíle po třech, všichni ostatní po šesti. Ale v Olomouci jsem byl třeba na cele, kde bylo 12 lidí, všichni tam kouřili a nikdo nechtěl větrat. To byl velký humus.

Mezitím, co jsem byl v kriminálu, se nám narodila už tři vnoučata

Dalo se tam udržet nějaké lepší vztahy a najít třeba přátele?

Samozřejmě, že tam jsou i lidé, kteří do vězení vůbec nepatří, takže tam najdete občas charakterního člověka, se kterým si máte co říct. Takže ano, dalo se to. Navíc jsem tam hodně vězňům pomáhal. Když měli jakýkoli sociální a právní problém, exekuce, dědictví, tak šli za mnou. Dokonce jsme i několik soudů vyhráli.

Dělal jste jim právního poradce?

Ano. A to je zrovna věc, která by podle mě ve věznici pro odsouzené měla být. Protože se tam setkáte s lidmi, kteří jsou hodně jednodušší, někteří dokonce fakt analfabeti, opravdu neumějí číst a psát, a potřebují pomoct, poradit. I díky tomu, že jsme to pro ně dělal, se na mě někteří dívali lépe, říkali mi „pan doktor“. Vystudovaný právník ale nejsem, mám speciální pedagogiku, adiktologii a psychoterapii.

Asi to byl pro vás příjemný šok dostat se tento týden rozhodnutím soudu ven, že?

To se vůbec nedá popsat. Bylo to krásné ve chvíli, kdy řekl, že ano.

Jaké bylo loučení s ostatními? Přáli vám to?

Ale jo. Rozloučili jsme se normálně, udělali si dortík, a ještě ho snědli. Pak jsem měl akorát problém s tím, abych se dostal z věznice domů, protože byla na dálnici dlouhá kolona. Takže jsem čekal před věznicí asi hodinu, než přijede zeť. Mezitím ostatní čtyři vězni, kteří byli ten den (v pondělí) puštěni, už odjeli pryč.

Co mám ale v hlavě, to je přijetí zákona, kterým se omluví za tato svinstva. Protože v civilizované zemi zavírat lidi za to, že nechají růst přírodu, to je něco, co nepatří do demokracie

Kam vedly vaše první kroky po propuštění?

Za rodinou. Bouřlivě mi ale také všichni psali, ať přijdu do Ponorky v Olomouci. To je taková kultovní hospoda, kde dělali hodně koncertů na mou podporu. Musím se tam stavit, ale nejprve si chci užít rodinu. Neumím to popsat, jaké to teď je, ale je to taková nejistota, například jít ven. Co mě ale těší, že mě lidi na ulici zdraví, poznávají a říkají, že jsou rádi.

Byla doma oslava?

Ano, rodinnou trachtaci už máme za sebou. Mezitím, co jsem byl v kriminálu, se nám narodila už tři vnoučata, takže je co oslavovat.

Co vás čeká teď? Jaké máte plány?

Ještě nějaký čas si dám úplně od všeho přemýšlení o mé perspektivě a budoucnosti pokoj. Mám tady vnoučata, děti by určitě taky potřebovaly pomoct. Ale kolegové z výzkumu už hlásili, že na mě čekají.

Co mám ale v hlavě, to je přijetí zákona, kterým se omluví za tato svinstva. Protože v civilizované zemi zavírat lidi za to, že nechají růst přírodu, to je něco, co nepatří do demokracie. Myslím si, že minimálně symbolicky by si měl někdo uvědomit, že tohle je zrůdnost. Ti lidé nikomu nic neudělali, neublížili, nezpůsobili škodu, ale často dostali vysoké tresty, třeba i 14 let. Naopak tam jsou další, kteří způsobili miliardové škody, a dostali šest let.

Zdroj: https://www.novinky.cz/