Všechny ceny jsou uvedeny včetně DPH.

Jak na domácí extrakt z konopí?

Průvodce domácí extrakcí

Extrakty z konopných květů mají bohaté medicínské využití. Dají se použít jako klíčová přísada do dalších lékových forem (masti, krémy, čípky i jiné), umožňují standardizaci složení denních dávek léčiva a své využití mají i při indikacích, kdy je potřeba do těla dostat větší množství účinných látek, například při silné chronické bolesti. Na co by měli dbát kutilové, kteří se rozhodnou pro extrakci v domácích podmínkách? Na dotazy odpovídá redakční farmaceut.

 

Jak moc suché má být konopí před extrakcí?

Během sušení by měl obsah vody klesnout z původních zhruba 75 procent na 25 a méně procent. Nižší obsah zbytkové vody (pod 20 %) je vhodnější při extrakci činidly, která nejsou mísitelná s vodou – tedy například butanem. Při extrakci etanolem na tom tolik nezáleží. Příliš důkladné sušení ovšem znamená vyšší ztráty těkavých látek, například terpenoidů. Kromě sušeného materiálu můžeme pracovat také se zmraženým materiálem. Ten se používá při výrobě takzvané „live resin“ (tj. „živé pryskyřice“) pomocí butanu.

 

Dobrou investicí jsou zejména domácí lisy na rosin anebo alkoholové extraktory.

 

Výhodou této metody je zachování většiny terpenoidů a nestabilních kanabinoidních kyselin a zároveň nízká extrakce nežádoucích vosků. Vzniká tak vysoce kvalitní extrakt, který se svým obsahem nejvíce blíží komplexnímu složení rostliny.

Nevýhodou této metody je nízká výtěžnost, a navíc je přinejmenším problematické ji realizovat v domácích podmínkách. V mnoha ohledech lepší alternativou k tomuto postupu je výroba „live rosin“ neboli lisování extraktu bez rozpouštědel za použití vysokého tlaku a teploty. Výsledná pryskyřičná hmota, onen „rosin“, se na rozdíl od mazlavého butanového extraktu podobá spíše kalafuně.

 

Jak nejlépe doma provést dekarboxylaci? Na kolik stupňů a na jak dlouho?

Pro kyselou formu THC, tedy THCA (kyselinu tetrahydrokanabinolovou), je to přibližně 30 minut při teplotě 110 °C, zatímco pro kyselou formu CBD, tedy CBDA (kyselinu kanabidiolovou), je to 30 minut při teplotě 140 °C. Oproti tomu dekarboxylace kyseliny kanabigerolové (CBGA) vyžaduje větší opatrnost, protože z ní vznikající CBG se odpařuje při teplotě kolem 50 °C. Proto by se měla tato dekarboxylace provádět v uzavřené nádobě a otevírat až po vychladnutí. Potřebná teplota a čas jsou podobné jako u THCA.

 

Je rozdíl mezi odrůdami bohatými na CBD a na THC při extrakci?

Kromě rozdílné teploty dekarboxylace (pokud tedy máme zájem o neutrální formy) je proces extrakce velmi podobný. Dalo by se říci, že větší rozdíl než mezi tím, zda chceme extrahovat THC nebo CBD, je mezi extrakcí materiálu s vysokým (např. indoorové květy) nebo nízkým (technické konopí, listí) obsahem kanabinoidů.

V druhém případě můžeme očekávat výrazně nižší výtěžnost (resp. účinnost extrakce) a při klasické etanolové extrakci obvykle i vysoký obsah vosku. Ten lze snížit buď vymrazením (winterizací) hotového extraktu, nebo tím, že už během samotné extrakce použijeme etanol při teplotě kolem −20 °C.

 

Je lepší extrakce rozpouštědly (etanol, izopropylalkohol) nebo plyny (dimetyleter, butan) nebo macerace v oleji?

Mnoho výrobců nedá na etanolovou extrakci dopustit a je faktem, že s dostatečným vybavením, mezi něž se řadí například vakuová odparka na odstranění zbytků etanolu či extraktor schopný pracovat při teplotách pod bodem mrazu a podobně, může kvalitativně (co se týče složitosti extraktu, tj. množství různých látek v něm obsažených) i kvantitativně (co se týče výtěžnosti, tj. procenta kanabinoidů, které z materiálu získáme) konkurovat jakékoli jiné metodě. S běžným kuchyňským vybavením je však odpařování etanolu z extraktu nejen značně problematické, ale také nebezpečné, a to kvůli hořlavosti jeho par.

 

Zvýšením teploty olejové lázně na 70–80 °C získáme vysoce kvalitní produkt s širokým spektrem obsahových látek.

 

Extrakci pomocí plynů (butan, propan) bych zejména v domácích podmínkách vůbec nedoporučoval – je zodpovědná za většinu vážných nehod spojených s výrobou konopných extraktů, navíc může mít vážné nepříznivé zdravotní účinky, pokud se rozpouštědlo nepodaří z produktu zcela odstranit. Tato extrakce má obvykle poměrně dobrou výtěžnost, z hlediska komplexnosti však výsledný extrakt značně zaostává, neboť je tvořen převážně kanabinoidy a obsahuje minimum terpenoidů nebo jiných látek.

 

A co plyny jako tetrafluoretan?

Extrakce pomocí zkapalněných plynů (tetrafluoretan, oxid uhličitý) je v současné době nejmodernější metodou, ale v domácích podmínkách není bez drahého vybavení proveditelná. Největší nevýhodou extrakce do oleje (např. olivového) je nemožnost jeho odpaření. Pokud však nepotřebujeme vysoce koncentrovaný extrakt a nevadí nám „olejnatost“ produktu, je tato metoda ideální. Bylo prokázáno, že olivový olej chrání kanabinoidy a další látky před degradací, pravděpodobně díky svým antioxidačním vlastnostem. Vysoce kvalitní produkt s širokým spektrem obsahových látek lze získat i při zvýšené teplotě olejové lázně (70–80 °C), což pomáhá zvýšit výtěžnost. Výsledný extrakt je možno dále naředit do olejové báze anebo použít v mastech a některých krémech, nicméně v jiných lékových formách může představovat technologický problém. Například v čípcích sníží bod tání, a ty se pak mohou rozpustit již při skladování či přepravě.

 

Podle jakých parametrů by měli domácí výrobci vybírat příruční extraktory, které se v posledních letech objevují na trhu?

Extraktory se prodávají ve velmi širokém cenovém rozpětí, ale nedoporučuji investovat do těch nejlevnějších. Zejména u přístrojů na butanovou metodu jde často jen o předraženou kovovou trubku na trojnožce. V lepším případě opatřenou kohoutkem pro regulaci přívodu plynu a filtrem. Podle mého názoru jsou nejlepší investicí lisy na rosin. Ty mají nízké provozní náklady, jsou bezpečné, šetrné k životnímu prostředí. Navíc z principu nehrozí kontaminace toxickými rozpouštědly, jelikož se tam žádná nepoužívají.

Druhou nejlepší možností jsou domácí extraktory na alkohol (etanol nebo izopropylalkohol). Zde se jednoznačně vyplatí mít přístroj, který dokáže rozpouštědlo recyklovat a zároveň ho z konečného produktu dostatečně odpařit.

 

Jsou nějaká rozdílná doporučení ohledně toho, když extrahuji malé množství, třeba 20 - 30 gramů, a naopak 100 gramů a více?

Při extrakci většího množství obecně hrozí, že rozpouštědlo nepronikne dostatečně do veškerého materiálu. Proto je důležité nesnažit se za každou cenu extrahovat vše najednou a aby sušina v extraktoru nebyla příliš napěchovaná. Právě z tohoto důvodu někteří výrobci raději z materiálu nejprve vyrobí mechanickou cestou koncentrát a z něj potom extrahují. Jinými slovy si vyrobí kief nebo hašiš a až pak přikročí k extrakci účinných látek.

 

Lze nějak využit zbytkový materiál e extrakce nebo je vždy na vyhození?

Po kvalitní extrakci zůstává ve zbytkovém materiálu obvykle pouze celulóza (vláknitá struktura rostliny), chlorofyl, vosky a hydrofilní látky. Při dostatečném vybavení a zručnosti lze celulózu zpracovat, například na domácí papír. Chlorofyl se v minulosti používal v kožních přípravcích (zejména krémech) pro svou schopnost urychlovat hojení a potlačovat tvoření jizev. Ve vysokém množství však zvyšuje citlivost kůže na světlo a může být karcinogenní, proto se již nepoužívá.

 

Při extrakci většího množství obecně hrozí, že rozpouštědlo nepronikne dostatečně do veškerého materiálu.

 

Vosk z konopných květů a listů se obvykle nevyužívá. Nicméně díky svým vlastnostem podobným včelímu vosku (až na to, že je mastnější) by se dal použít například k výrobě svíček, balzámů a pomád. Pokud jde o hydrofilní (ve vodě rozpustné) látky typické pro konopí, ty pro současnou vědu představují poměrně velkou neznámou. Výzkum se totiž zaměřuje především na kanabinoidy, terpenoidy a další lipofilní (v oleji rozpustné) látky. Bylo však zjištěno, že vodní extrakt zbavený jakýchkoli kanabinoidů má antibakteriální i jiné biologicky účinné vlastnosti.

 

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/

Používáme ověření věku Adulto