Všechny ceny jsou uvedeny včetně DPH.

Dušan Dvořák

Nedělám to nadarmo

Z téměř sedmiletého trestu odnětí svobody – především za opakované pěstování konopí se směšným obsahem THC – si odseděl více než čtyři roky. Po podmínečném propuštění se s urputností sobě vlastní nadále věnuje tomu, čemu zasvětil většinu života: boji za legalizaci konopí a nově i za osvobození konopných vězňů. Adiktolog a aktivista Dušan Dvořák.

 

Jak se k tobě zprávy dostávaly z venku?

Většinou hned druhý den, kdy mi říkali, že o mně zase někde psali, že byla akce na podporu a podobně. Pošta většinou chodila do druhého dne, takže člověk byl celkem v obraze.

 

Prohibice je odpověď na otázku, proč se tady pořád objevují nové syntetické látky.

 

Zejména ze začátku mi ta vlna podpory hodně pomohla. Bachaři byli naštvaní a říkali, že kvůli mně budou muset poštu do cel rozvážet vozíkem.

 

Sám jsi udržoval kontakty se světem, a odeslal jsi kolik - stovky, možná tisíce dopisů?

Loni jich bylo už jen asi čtyři sta, ale roky předtím se to pohybovalo snad i kolem osmi set za rok. Bylo zajímavé, jak se měnila struktura těch dopisů v souvislosti s tím, jak jsem se postupně teprve smiřoval s faktem, že jsem ve vězení. První roky jsem pořád žil v jakési iluzi, že to nějak dopadne, že svým psaním třeba probudím zájem ze strany odpovědných orgánů. Ale když jsi ve vězení dlouho, dřív nebo později ti dojde, že tohle světýlko je opravdu malinké a bliká hrozně daleko. Člověk se musí naučit žít s tím, že se ven jen tak nedostane.

 

Jak se k tobě chovali spoluvězni? Věděli, kdo jsi?

Většinou mě tam znali. Třeba v Rapoticích, to byla moje pátá věznice, jsem při příchodu v klubovně uviděl svoji velkou fotku s článkem o tom, že jsem požádal o milost. Ve vězení jsem se snažil dělat věci, které jsem uměl, a podařilo se mi vyhrát pár soudů pro další vězně.

Několika vězňům jsem pozastavil exekuce, aby vůbec měli na léky, jednoho se mi podařilo dostat do insolvence. Jednomu vězni jsem pomohl v dědictví, když ho chtěli vydědit.

 

Podařilo se ti také získat povolení užívat léčebné konopí.

To se mi povedlo po dlouhých peripetiích soudní cestou i díky pomoci tehdejší zástupkyně ombudsmana. Dvakrát tam špatně navolili termín eskorty do nemocnice, potom do lékárny. V ten den už jsem se chystal, a oni najednou: „Ne, nikam nejedete.“ Tam je všechno strašně na dlouho. To, co tady uděláš za minutu, ve vězení trvá věčnost.

 

V jaké formě si to konopí dostával?

Nakonec jsem se dostal k doktorovi, který konopí předepisuje, a říkám mu: „Pane doktore, já chci silnou mast, protože mám fakt špatný kyčle, bolí to jako čert.“ Dostal jsem 200gramovou mast, kterou jsem ale měl za pět natření pryč. Byl jsem totiž zvyklý s tím nešetřit, prostě takhle hrábnu, namažu, hrábnu, namažu, a mastička je pryč.

 

Tobolky, nebo dokonce sušinu k inhalaci, jsi nechtěl?

Nechtěl jsem to z jednoho prostého důvodu, a to je potenciální nátlak jiných vězňů.

 

Mastičku ti nikdo neměl tendenci vzít a zbaštit?

Ne, to ani nešlo. Přistupovali k tomu jako k jadernému palivu. Musel jsem chodit každý den na zdravotní, abych se mohl namazat. Napodruhé jsem si nechal předepsat dvě masti, ale ta druhá už nestála čtyři sta padesát korun, ale čtyři a půl tisíce. Pojišťovna doplatí jen jednu.

 

Mohl bys popsat stručně příběhy pár dalších konopných vězňů, které jsi tam potkal?

Zrovna teď mi přišlo pět podepsaných plných mocí k žádosti o milost. Všichni to mají stejné, ale první tři jsou jedna skupina důchodců, kteří pracovali ve stejné nejmenované firmě. Tam měli kolegu, který je postupně obešel a řekl jim, že na jejich zdravotní obtíže může pomoct konopí a že on má licenci na pěstování. Zároveň má prý právo delegovat na další osoby pěstování pěti kytek za rok.

 

Moje představa o ideální legislativě je taková, že nemá porušovat lidská práva.

 

Takže oni takhle několik let pěstovali, aniž o sobě navzájem věděli. On jim dával sazenice, ať si z vypěstovaného konopí můžou dělat mastičky, část sklizně dávali tomu chlapovi. Všechno bylo tak, jak to popisuju, potvrzené i u soudu, tedy že jednali v právním a skutkovém omylu, ani jeden z těch tří z toho neměl ani korunu, nikdo to nedělal na kšeft a vůbec netušili, že porušují zákon. Jenže ten vykuk, který jim to všechno nakecal, měl nad sebou ještě jednoho, se kterým to ve velkém prodávali.

 

To je strašné

Jsou to důchodci, kterým je dnes přes sedmdesát let! Navíc s nimi skončila ve vězení ještě jedna žena, která je mladší sestrou jednoho z nich. Ta pěstovala pro svého manžela, který má rakovinu. K tomu mají dvě děti, ale teď sedí na čtyři roky. Nejdřív dostala podmínku u krajského soudu, ale vrchní z toho udělal čtyři nepodmíněně.

 

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/

Používáme ověření věku Adulto